Zdarec, na férovku. Tenhle blog je autorský, tudíž opravdu vám nehlásnu a ani nebudu vaše ,,affísko".
S reklamama na Váš blog si trhněte hnátou a rovnou odsud zmizte!!
Mám drsný období tákže bacha, trest Vás nemine....

Ty, co sem zavítali z jiného důvodu, upřímně vítám.

Komentáře ať plusové či mínusové - vítány.

Přeměna - soutěžím

4. září 2013 v 0:07 | Cata |  Spisovatelské záchvaty
Tak jo. Hecla jsem se a hlásím se do soutěže na Srdci Blogu. Spisovatelka Richelle Mead, fanfiction se Strigoji a na konci zmínka o Rose Hathaway. Tolik k úvodu. Znaků něco okolo 1796.



Naštvaná bloudím lesem. Prodírám se houštím, ostružiním, zakopávám o pařezy a větve stromů mne šlehají do obličeje. Sakra, že já jsem se nechala svést houbami na scestí! Motám se dál, jsem úplně zmatená a totálně ztracená. Chce se mi ječet.
Po další půl hodině bloudění mezi stromy si unaveně a bezmocně kecnu na první pařez, co uvidím. Už se stmívá. Náhle zaslechnu…nějaký zvuk. Zašustění. Z ničeho nic kolem mě profoukne poryv větru. A nic. Najednou se přede mnou objeví vysoký pohledný blonďák a chytne mě za ruku. Bez sebemenší námahy si mě hodí přes rameno a vydá se po úzké lesní cestičce.
,,Hej, co to…?" zmůžu se na chabý protest. Je mi jasné, že tohle vůbec není dobré… Jsem úplně ztuhlá strachem, ale i očekáváním a snad vzrušením?
Cílem naší cesty byla menší mýtinka, kde na nás čekali další tři lidé sedící okolo ohně. Počkat, lidé?! Když mne blonďák házel na zem, zahlédla jsem ve světle plamenů bledé obličeje a rudé nemilosrdné zorničky.
,,Večeře…" zachraplá nejstarší Strigoj. Chuť vzít nohy na ramena se zvolna rozplývá. Jednak mám nohy zcela dřevěné a jednak bych těmhle stejně neutekla. V hlavě mám úplně vymeteno a mého těla se bez přispění mé vůle zmocňuje neovladatelný třas.
,,Chci být jedna z vás…" zašeptám hlasem, který mi nepatří. Asi neslyšeli. Zkusím to hlasitěji.
Strigojové se zazubí a vítězoslavně na sebe pohlédnou.
,,Nejdřív ochutnáme…" Vzápětí vidím čtyři letící stíny, jejichž tesáky se mi zarývají do kůže a noří se do mého těla hloubš a hloubš…Pak ještě vnímám teplou hustou tekutinu, co mi vtéká zpět do těla…
Otevřu oči. Ačkoli je tma, vidím zcela ostře a zřetelně. Zároveň slyším tolik všemožných zvuků, o kterých jsem vůbec netušila, že existují. Moje první myšlenka v novém těle ale nemá nic společného s mými zbystřenými smysly…

,,Už brzy se sejdeme, Rose."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ANA ANA | Web | 8. září 2013 v 21:59 | Reagovat

To je zajímavá povídka s nečekaným koncem! Trochu hororová, zdá se mi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama