Zdarec, na férovku. Tenhle blog je autorský, tudíž opravdu vám nehlásnu a ani nebudu vaše ,,affísko".
S reklamama na Váš blog si trhněte hnátou a rovnou odsud zmizte!!
Mám drsný období tákže bacha, trest Vás nemine....

Ty, co sem zavítali z jiného důvodu, upřímně vítám.

Komentáře ať plusové či mínusové - vítány.

Kalendáře aneb jak ze třech králů udělali dvě královny

5. ledna 2014 v 23:02 | Cata |  Nevšední dny všedních zážitků
Slavnostně vyhazuji kalendář! Ano, dnešní den je tím posledním v kalendáři 2013. Titulní obrázek motýla se snažím nakreslit, no ne moc úspěšně. Ale já vám ho někdy ukážu :) Stavím si do levé části stolu Koně 2014, netrpělivě přetáčím strany plánovacích a tabulkových kalendářů na rok 2015, abych konečně našla zítřejší datum.

Začátky kalendářů nemám moc ráda. Jednak ukazují, že jsme teprve na začátku té roční jízdy a jednak pro mě signalizují neunavitelnost času. Ten se nevymlouvá na lenost, na neděli, na úkoly, prostě jede na plné obrátky. Nechtěl by si dát občas pauzu? Mě by to třeba na chvíli docela prospělo, zvlášť když mě od zítřka zase zavalí hromady učení.

Naopak miluji chvíli, kdy se pomalu blížíme půlce a přímou úměrou se zvyšují teploty za oknem. I ty obrázky jsou veselejší. Zatímco teď jsou koníci zapadaní sněhem a pěkně v něm řádí (a tím mi jen připomínají, že já nemám na sníh nárok), s květnem na krku se cachtají a ráchají ve vodě, sluníčko na ně paří. Nebo se prohánějí po rozkvetlých lukách.
A já se vsadím, že až se začnou po těch loukách prohánět a přivolávat sluníčko, my tu zapadáme po krk sněhem.


(Na druhou stranu na prázdniny si počíháme v jakémkoli měsíci i období.)

Svátek Tří králů je teprve zítra a já už jsem se stala královnou v sobotu. Jednou ze dvou. Ano, královny jsme byly jenom dvě. Třetí královna nás podrazila a klidně nám odjela do Německa! Ačkoli dvě, zvládly jsme to na jedničku, kasička plná, nohy bolavý...Ještěže jsme měly zařízený oběd - buřtgulášek, čajíček, chlebíčky, cukrovíčko - u jedné milé paní, která měla na návštěvě vnučku a vnuka. Tříletý Alex byl pěkný šídlo, půjčil si od nás korunu a hvězdu na tyči a lítal s ní po pokoji. Starší ségra Nikolka (8 let) ho přivedla na nápad, že ta tyčka je vlastně kouzelná hůlka. Dá se říct, že jsem za ty dvě hodiny byla 5x kočkou, 1x židlí a kocourem, 2x ohněm, 3x babičkou a nespočetněkrát čarodějkou, cha cha. Ale stejně jsem se musela vrátit ke kralování. Dostaly jsme ještě výslužku sebou a šla se druhá polovina. Od devíti do čtyř na nohou, au au. Taky to dopadlo tak, že při čekání na druhou skupinu se obě královny zřítily na to, co bylo pod zadkem (po ruce?). Denču vám sem radši cpát nebudu, ještě by mě uškrtila :D


(Královna v krvavém hermelínu na motorce sedící, jako blb se tvářící... což je královské)

No Deny, tys to pěkně vymňoukla - rozmázlas mě! :D Jen počkej.... i když je to možná lepší...
 

Mixky v piksli/y

2. ledna 2014 v 22:12 | Cata |  Nevšední dny všedních zážitků
Mixky v piksle! Ne v piksli/y...

Vánoce ani Silvestra nebo Nový rok jsem tu nějak vůbec neřešila a vím i proč. Protože bylo všude až moc cukroví, Santů i jeslí, petard a přání, předsevzetí...jen o tý čočce jsem nemohla nic najít! Že by nikdo, ale vůbec nikdo neměl na Nový rok čočku, když ne pro zdraví, tak pro potěchu plné peněženky? Nebo se všem zdá čočka vedle ohňostrojů nezajímavá a fádní?! Řeknu vám: Nikdy, nikdy nepodceňujte čočku, ono se vám to může pěkně vymstít! (Prrrd)

BTW: Už víte, co jsem tím titulkem myslela? A bude hůř...

Problematika čočky vyřešena - OK. Problematika nevánočního vzhledu? Hm, k čemu kopy sněhu na blogu, když to venku vypadá, tak jak to vypadá?! (Ve skutečnosti jsem až přespříliš líná...) - VYŘEŠENO
Ale pro svůj dobrý pocit, přece jedna novota tu bude....

Ráda bych zvěčnila pár okamžiků, který mi uvízly v hlavě a co se odehrály v uplynulém roce.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Gymplácký vtip: Jdem s Natkou a s Deny z oběda. (Deny si chodí každou chvilku kupovat stravenky, protože je kupuje po pěti kusech, což nás s Naty docela vytáčí...)
Deny: ,,Zas jsou všechny v čudu! To jsem zas prožrala prachů!"
Já: ,,Jo no, jsi jak mol...
Naty: ,,Naftalín* na tebe!!

*první zápletku snad chápete ta druhá je, že se do skříní proti molům dává právě chemická látka naftalen, které se nesprávně říká naftalíín...
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Gymplácký vtip 2: Byli jsme v Pardubicích v hojném počtu a bez učitele a hledali jsme (v noci) náš hotýlek. Jdeme okolo vysoké budovy, která nese jméno VEKTOR. Hned jsme si vzpomněli na naši milovanou fyzikářku (ironie), která nám v prváku vtloukala do hlavy problematiku vektorů, které nikdo nikdy (já už jo!) nechápal.
Dav: ,,Ty vole, vektor jo...
Pipťák (učitelským výkladovým tónem): ,,Ano, tato budova má totiž směr i velikost!" *

*Definice vektoru: Vektor je veličina, která má směr a velikost.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pardubice, přednáška číslo 1

Přednášející: ,,... že jó, né? .... " *

* To jediné, co si od přednášejícího pamatujeme a co asi bylo předmětem celé přednášky....
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pardubice, ubytovávání
Naty, Deny, Já: (sborovým šeptem) ,,Jen ať máme pokoj v přízemí, jen ať máme pokoj v přízemí, prosím, jen..."
Recepční: ,,Máte pokoj 101!"
Naty, Deny, Já: (celou cestu k pokoji) ,,Jo, jo, ty kráso, je to tam, jo!!!"

(po prozkoumání pokoje se sejdeme u koupelny a nevěřícně na sebe zíráme)
Jedna z nás: ,,Ty vole, máme invalidní pokoj!" (načež se s výtlemem hroutíme na podlahu a smějeme se o to víc, když všechny tři zaúpíme, že potřebujeme čůrat..)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Celý myslivecký ples, kde jsme s Deny dělaly servírky.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Silvestrovský Němec, co to s náma rozjel na parketě v Mexiku!
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ještě mnohem víc očekávám od roku 2014! A trochu sněhu!

Vánoční zastavení

30. prosince 2013 v 14:38 | Cata |  Mánie
Ciao!
Po klidný čas Vánoční po mně není ani vidu ani slechu, nicméně ještě žiju. Kdysi jsem se zmínila, že jsme s ženami s postižením vyráběli adventní dekorace a dnes se tedy pochlubím.

Jako první jsme vyráběly svícen. Je to až neskutečně jednoduché.
Potřebujete: karton (obdélník), drátek, lýko a ty ,,provázky" (netuším, jak se to jmenuje xD), lepící pistoli, svíčku a vánoční blbosti - mašle, badián, skořici, ořechy, atd.
Postup: 1) Na karton rozprostřete ty provázky, nemusí být úplně hustě rozmístěny.
2) Drátkem omotáváte karton s provázky, až vytvoříte mřížku. (Tj. začnete našířku, dokončíte navýšku).
3) Karton ohnete do mostu a uvolněný drátek dole secvaknete, zauzlujete, zkrátka nějak podchytíte.
4) Nyní je čas na zdobení. Čajovou svíčku přilepte na vršek/prostředek mostíku a zbytek, jak uznáte za hezké :)


Pak jsem zkoušela šesticípou hvězdu z tlustých, barevných špejlí.
Potřebujeme: 12 barevných, tlustých špejlí; provázek na svazování; vánoční serepatičky a pistoli
Postup: 1) Ze špejlí vytvoříme dvojice, které uprostřed svážeme. Budeme mít 6 dvojic.
2) Lepicí pistolí slepit jednotlivé dvojice do podoby šeticípé hvězdy. (Doporučuji si nejdřív udělat dva trojúhelníky nezávisle na sobě a až pak je přilepit k sobě.)
3) Spoje taky svažtek, aby to nějak vypadalo a nakonec dozdobte.



Ještě nás chtěly holky naučit plést košíky, ale na to jsem si opravdu netroufla :D :D

Merhaba!
 


Postscross - Card from Russia

16. prosince 2013 v 20:12 | Cata |  Mánie
Ciao!
Poslední dobou mám docela napilno. Aktivně jsem se zapojila do projektu Mnichov, což je taková aktivní dobročinná pomoc pro domov Pramen, který se nachází právě v Mnichově (čr). Domov Pramen se stará o postižené ženy. Většina je mentálně postižených, ale najdou se i ženy s kombinovaným postižením. Výrobky, co jsme společně s děvčaty vyrobily na Vánočním zastavení, uveřejním později. (A kdo by chtěl nějakým způsobem pomoc, kontaktuje mě a já domluvím schůzku přímo v domově.)

Ale dle názvu článku jistě tušíte, že mi muselo něco přijít z Ruska. Ano, přišel Pařížský pohled, který se mi strašně líbí!!


Není to Eifellovka, ale uznejte, to už je trošku nuda. Za to tenhle mi rozzářil den, děkuji moc! Dimitri je právě ve Francii, proto posílá pohled s touto tématikou...

TotálNě mrtvá!
(Není moudrý si dávat před zumbou vodnici, po první písničce jsem chcípala!!)

Rybízové adventní vínko - zaručeně vlastní a bio!

8. prosince 2013 v 18:49 | Cata |  Mánie
Ciao,
druhá adventní neděle uběhla a já jsem, místo poklidného rozjímání nad vonnou svíčkou, vyráběla chlast. Respektive jsem filtrovala rybízové vínko. Mělo ležet pod topením šest neděl, nu já ho tam nechala radši o týden dýl.

Dělala jsem rybízové vínko poprvé ze zbytku čerstvého rybízu, takže máme jen jednu flašku. Ale příští rok, počkejte!!


Je trochu světlé, jak říkám, rybízu bylo opravdu málo. Čeho jsem si myslela, že bude dost - cukru, ale asi jsem připravila tak ideální prostředí pro kvasinky, že se jim to tak zalíbilo, že cukru ve víně nezbylo ani zbla. Neboli jsem vyrobila velice suché červené víno, což ovšem mamce nevadí. A já si ho kdyžtak dosladím...Anebo, což bude ještě lepší, ho můžeme pěkně využít na svařáček, mňamky!

RECEPT (který vám momentálně bude k hovnu)
♥ 300 ml rybízu (3 l)
♥ 1l vody (10 l)
♥ 200 g cukru krystal (2 kg)

Pozn.* v závorkách je recept pro větší dávku, ze kterého jsem přepočítala na moje množství

Krok 1: Rozmačkat rybíz.
Krok 2: H2O Vodu s cukrem nechat projít varem.
Krok 3: Do demižónu nebo sklenice od okurek nalijte jak vodu, tak rozmačkaný rybíz. Nebo mlžete smíchat vodu s rybízem a až potom mačkat. (Každopádně tam z rybízu přijde všechno, nejen šťáva ale i pecičky, vrchní slupka...)

Krok 4: Počkat min. 6 týdnů (max 3 měsíce!) a ... NA ZDRAVÍ!


Kdybych nešla zítra do školy a kdyby to nebylo tak kyselý,
šla bych si pořádně loknout!

Advent je...vlastní věnec!

3. prosince 2013 v 19:47 | Cata |  Mánie
Ciao!
Co je advent? Nejspíš bych měla napsat: Je to období, kdy se každou neděli zapálí jedna svíčka na adventním věnci a ...

Jenže já napíšu, že pro mě znamená advent právě ten vánoční věnec. Každý rok těsně před první adventní nedělí nosí taťka po návratu z cest domů dva věnce. Jeden větší, třeba už i napůl nazdobený, z Německa/ Rakouska za 6 Eur a 90 centů. S tím už nic moc nenadělám, jen doladím detaily a voilá!
Ale ten menší, co bude mít tu čest viset na našich bytových dveřích, je pro mě to pravé ořechové s vůní jehličí a skořice! Celý kuchyňský stůl zaplní obsah krabice, do té doby poctivě schované před slídivými zraky nad linkou. Velké i malé mašle všech odstínů modré, nejčastěji se stříbrnými akcenty, ale občas se najdou i velké zlatavé stuhy. Dvě krabičky od Ramy, jedna plná pozlacených burských i vlašských oříšků a šišek, druhá obsahuje totéž pouze bez pozlátka. Skořice, badián, svého času i citron s pomerančem a křížalou...To vše a ještě víc se válí po stole bez ladu a skladu a čeká, zda se milostivě uráčím spočinout na nich zrakem.

Když už si konečně vyberu vhodné suroviny pro letošní ozdobu dveří, skládám je jen tak bez přípravy na věnec. Pochopitelně všechno milionkrát přeskládám a nakonec se na věnci objeví vánoční dekorace z roku raz dva, tj. úplně jiné než jsem vybrala původně. Mezitím se mi rozehřívá pistole. Ta lepicí, ještě jsem nikdy ze vzteku ten věnec nepostřelila. A pak už jenom mačkám, držím a urovnávám. Samozřejmě popáleniny bývají častým průvodným jevem celého zdobení, ale v ten adventní čas mají své kouzlo. Dokonce na ně ani nenadávám.

Cože to spatříte, až půjdete k nám?


Nesnáším přeplácané věnce, které viděly přírodu jen z okna auta. Moc se mi líbí přírodniny a jejich použití právě při dekoracích, má to takový svěží a nadčasový nádech. Jistě, sama občas ulítnu v přesvědčení, že tahle hvězdička/zvoneček tam prostě musí být, ale snažím se to eliminovat. Přece jen, kolem nás je už takřka všechno umělé, tak proč si alespoň na Vánoce nepřivonět k vůni čerstvého jehličí, skořice a jablek, která provází věnec na každém kroku.

P.S. Na fotce to vypadá jinak...

P.P.S. Na svojí věncovou tvorbu jsem fakticky hrdá, protože mě to neskutečně baví! Už jsem koketovala s myšlenkou, že bych zkusila udělat věnec třeba známým nebo sousedům na požádání, ale to je jistě ještě v dáli...

Orrevuarre!
(Nebo tak nějak, víte co myslím!)

Od titulků k produkci filmů ?! Kdy se to stalo?!

16. listopadu 2013 v 14:03 | Cata |  TéTéčka
Ciao!
Titulky vedou! Rozčiluje mě nepřesný dabing i hlasy. U mladých dívek mezi 17-18 jsou hlasy dabérů téměř vždy nejméně o oktávu vyšší a to mě nehorázně štve! Lze tak totiž udělat z normální holky pištící pipinu. A to u oblíbených postav prostě nepřekousnu.
Tím neříkám, že se nikdy nekoukám na dabované filmy, jistě že ano. Vždyť v televizi už pomalu nic jiného než americké seriály a filmy nevysílají! Přitom mi přijde, že českých filmů se natáčí docela dost. A nejen českých, proč nenechat místo i nějakému zahraničnímu filmu ze země, která svou filmografií není příliš známá? Já osobně si tedy nevybavuji jediný ryze francouzský film (z nynější doby, Četník se nepočítá) a z ruské filmografie si vybavuji jenom Mrazíka.
Já vím, že jsou všichni omámení Hollywoodem, ale upřímně některé náměty a vůbec i filmy se dost opakují. Kolik jen Amerika vyprodukovala filmů na téma: Trochu jiná moderní Popelka ? Mraky. Z německých filmů si pamutuji hlavně jeden starší ,,My děti ze stanice ZOO" a pár pohádek. Ale filmů jako takových?

Teď mi to můžete říct: ,,Jestli chceš německý filmy, hledej na netu a necpi nám to před nos!" Já si samozřejmě můžu spoustu filmů najít, ano. Ale myšlenka zahraničních filmů má primárně za úkol rozšířit liden obzory. Myslím, že kdyby i odpůrci a nesnášenlivci Němců zapnuli televizi a viděli už běžet hezký film, prostě by si k němu sedli a nazajímali se o původ. Pak by si ho pochvalovali až do té chvíle, než by v titulcích hráli samí Němci a produkce byla taktéž odtamtud. Někteří by začali film zpochybňovat a shazovat, ale ti druzí někteří by se zastavili a nevěřícně si řekli: ,,Tohle je německý? Wow..." A až by se sešli kámoši na pivu a ženský na kafi, mohli by jim doporučit něco jiného, nového.

Mluvím tu o novotě, přesto zbožňuji staré dobré české filmy. Vytrhnout velrybě stoličku + 2. díl to jsou pecky! Zvlášť protože máme doma ženské pohlaví Vaška. Nebo mám ráda i Diskopříběh. Včera kámoš z paralelky nadhodil, že Michala Davide ne-é a Diskopříběh taky ne. Přitom Michal David už pro nás atraktivní není, příběh teenagera, co se hádá s rodiči je stále aktuální. Na písničky holt zacpat uši!

No super, téma týdne bylo titulky/dabing a já to žvaním o českých filmech?! No nechala jsem se lehce unést, tak snad se to přežije :D
Ještě jedna věta na TT, abych měla dobrý pocit: Na titulky nemám problém se soustředit, hlavně proto, že angličtině i z filmů tak nějak rozumím, takže mi stačí titulky jen očima přelétnout :)

Arrivederci!
Cata

Nejhorší rande EVER

10. listopadu 2013 v 23:06 | Cata |  TéTéčka
Ciao!
Jelikož všechno pravdivé a důležité k tomuto tématu již bylo řečeno (,,není důležité kde, ale s kým"), rozhodla jsem se to pojmout trošku jinak. V dívčích teen časopisech jsem leckdy nacházela fakt vtipné rady jak: najít toho pravého, okouzlit svého idola, naučit se flirtovat, atd, atd. Vlastně jsem je kupovala jen pro tu zábavu s kámoškama nad stupidním fotorománem...Takže náplní tohoto článku je sepsat pravý opak - nejhorší fantasmagorické rady :D
Let´s do it!

LUXUSNÍ VEČEŘE
Komu by se nelíbilo zahrát si na princeznu a strávit jeden úžasný večer se svým miláčkem? Trvej na luxusní večeři za každou cenu, klidně si i zahysterči! Samozřejmě máš nějakou úroveň, takže si tvůj nový objev může dovolit jak večeři v pětihvězdičkovém hotelu, tak i tvoje celkové ošacení.
Důležité je i jak se chovat. Takže záda nahrbit, dělat, že nemáš prsa (zároveň si podprsenku nečím vycpi, třeba toaleťák) a buď si kousej nehty nebo měj alespoň prst v nose!Lokty patří na stůl a podpírat si hlavu je správné. Nezapomeň si objednat to nejdražší, co se bude v jídelník lístku nabízet! Hlavně jez, proboha, rukama!!To je totiž nejvíc sexy. Co se týče oblečení, je to jasné: buď si vezmi jeptiškovský mondúr nebo si obleč ty nejkratší mini šaty s průstřihy v barvě zvratků, k tomu děrované silonky alias ukaž celulitidu, boty na nejvyšších jehlách. Samozřejmě na nich nijak netrénuj chůzi. Ono totiž vidět tě, jak máváš rukama s nohama do O a špičkama k sobě, lajkne jen ten pravý. Vůbec se neomezuj ve volbě vhodné podprsenky, vždyť co vypadá líp než neonová ramíka, co ti vylézají zpod šatů? Makeup zvol asi jako slečna na obrázku.


Jen bych se nebála krvavě rudé rtěnky. Účes bych radila takový, co ti nejlépe zvýrazní tvé odstáté uši.
O čem si povídat? Mluv o svém mensesu a pěkným ječákem. Nezapomínej okolo sebe mávat rukama a pokud alespoň třikrát nevyleješ pití, tak to považuj za neúspěch! Důležité taky je, nepustit chlapa ke slovu. Když už budeš nucena oslouchat jeho pokusy o normální rozhovor, tvař se jaksepatří znuděně. Při večeři mu nezapomeň oznámit, že se k němu stěhuješ.
A co když dojíš? Do pusy si strč žvejku a přežvykuj jako kráva, co dělá bubliny. Klidně se rozval na židli, roztáhni nohy co nejdál od sebe a bude to v cajku!

Pokud tě po tomhle rande bude chtít, je to láska na celý život!

P.S. Radši znovu opakuji: tento článek nemá smysl, dělám si z tt pouze srandu, takže neberte vážně! :D


Allaha ismarladik! :)

Perník, malý černý ďáblík

6. listopadu 2013 v 20:16 | Cata |  Nevšední dny všedních zážitků
Ciao!
Zítra vstávám v nekřesťanskou hodinu, abych stihla vlak. Kam? Na perníky. Vážně, nehráblo mi. Cestuji do Pardubic, vyhlášeného perníkářského města. Jenom nejedu na rekreaci, ale na přednášky (projekt 100 vědců do škol). Kvůli tomuhle a dvoudennímu ulévaní z opravdické školy, mi ráno zapípá ta tikací příšerná věc už ve čtyři hodiny ráno!
Ano, opravdu. Za 3/4 hodiny od vypotácení se z postele mi to jede. Snad se trochu dospim no.

Našla jsem prázdninové fotky Nelinky, což je černý pudlík sousedky mé babičky :D Ta ho hlídá, když si sousedka potřebuje dojít k doktorovi a tak podobně. Jednou jsme u babi spaly a pomáhaly jsme s hlídáním.






Malý černý ďáblík Neli, co volá po paničce, jakmile ji minutu nevidí. Alespoň jsme se jí to snažily se ségrou zpříjemnit. Takových pamlsků, drbání a her!

Perníkářka,
arrivederci!




Každodenní běhání

4. listopadu 2013 v 0:08 | Cata |  Spisovatelské záchvaty
Ciao!
Kousek ... snad líčení či čehosi...

Každý den po škole se vydávám na toulky po okolí mého rodného města. Ačkoliv se zdá, že stále stejná trasa se může omrzet, nikdy neváhám a vždycky mě cesta překvapí.
Seběhnu pět schodů a moje nohy se sotva dotýkají štěrbin v chodníku zarůstající mechem a trávou. Citím jenom vítr pronikající skrz vrstvy oděvu ke kůži, do níž se jeho drobné osténky systematicky zabodávají. Ale to už slunce, které doteď slabě zářilo na mé světlé vlasy a dělalo mi z nich svatozář, přikryly koruny šeptajících stromů. V tmavé zeleni jehličnanů ruším posvátný klid jenom já a zrzečka, co se vydala shánět něco chutného do spižírny.
Zastavím se. Stromy mluví a mluví a já opřená o drsnou kůru stromu téměř rozumím...Jen o kousíček mi uniká správný překlad jehličí, co se sype hojně na zem jako peří z nadýchaného polštáře. Poryvy větru již odletěly zpívat svou píseň do jiného kraje, takže se pokusím popovídat si se stříbrnou linkou vinoucí se mezi zářivou zelení. Zurčí, bublá, přede svou stříbrnou měsíční nit, které se málokdy smí dotknout. Pavouček tvořící téměř stejné vlákno by se mohl pokusit. Ne, má naléhavější starosti. Právě mu v neviditelném smrtelném hedvábí uvízla muška, už se stáhla smyčka. Třeba právě lesknoucí se kapky tekutého stříbra ji mohou zachránit! Kdepak, žádná živá ani mrtvá voda tu není. Je tu však něco víc. Tajemný kousek světa, který jsme kdysi důvěrně znali a teď již upadá v zapomění.
Zaslechla jsem hlasy, raději poběžím dál nabitá silou a energií. Tak volná jako barevný list, co klouže po dechu větrného pána.

P.S. Jestlipak máte podobné místo, kde se cítíte jinak? Vyjímečně? Nezvaně? :)
Arrivederci Cata! :)

Další články


Kam dál